Zajímavá místa

Proč se říkalo Divišové čtvrti "Šanghaj"

Divišova čtvrť v Brně získala název "Šanghaj" během 20. století, kdy došlo k rychlému
a nekontrolovanému růstu této oblasti. Po vzniku Československa bylo v Brně potřeba nového bydlení pro přistěhovalce, což vedlo k tomu, že lidé začali stavět domy "na černo" bez řádných povolení. Nejdříve to byla "Nouzová kolonie Šanghaj" (viz níže mapa) a následně "Divišova kolonie" Stala se místem improvizovaných staveb a částečně chaotické výstavby, kde nebyla vždy zajištěna ani základní infrastruktura.

Mapy z roku 1929 poskytla firma https://vilemwalter.cz/mapy/

Nouzová kolonie "Šanghaj" na mapě z roku 1929 je velmi zajímavým historickým prvkem a souvisí
s konkrétními sociálními a ekonomickými podmínkami v Brně v té době.
Tento termín odkazoval na oblast, která byla charakterizována jako místo pro chudé a lidi v sociální nouzi, a "Šanghaj" zde v podstatě odrážela jakýsi ostrý kontrast mezi rozvojem městské infrastruktury a těžkými životními podmínkami, v nichž se někteří obyvatelé ocitali.

Hlavní význam nouzové kolonie "Šanghaj":

1. Sociální problém:
   Nouzová kolonie v Divišově čtvrti (nebo na jejím místě) byla jedním z prvních pokusů o řešení otázky chudoby a sociálního vyloučení v Brně. V meziválečném období byla v mnoha evropských městech, včetně Brna, problémem rostoucí chudoba a s ní spojené sociální problémy, což vedlo k vzniku oblastí, kde žili lidé v nouzi, ve stísněných podmínkách a často bez adekvátní infrastruktury.

2. Nedostatečné bydlení:
   Mnozí z obyvatel "Šanghaje" žili v provizorních a nouzových podmínkách, v chatrčích nebo improvizovaných přístřeších. Tato oblast byla v podstatě jakýmsi slumem, kde se soustředil nízkopříjmový a nezaměstnaný segment obyvatelstva, kteří se nemohli ve městě uchytit jinak. S tím souvisel i problém nedostatku kvalitního bydlení, což ve své podstatě vedlo k vytvoření takových kolonií.

3. Práce a marginalizace:
   Občané této oblasti byli většinou lidé, kteří se potýkali s nízkými mzdami, sezónními pracemi nebo byli nezaměstnaní. Často se jednalo o pracovní migranty, kteří přišli do Brna hledat práci v průmyslu, ale nebyli schopní si zajistit stabilní a slušné bydlení. Výraz "Šanghaj" mohl být použit proto, že některé oblasti této kolonie připomínaly chudinské čtvrti v rozvojových asijských městech, jako byla v té době i Šanghaj, kde byla vysoká koncentrace chudoby.

4. Symbolika jména "Šanghaj":
   Pojmenování "Šanghaj" mohlo mít symbolický význam. Ve své době byla Šanghaj známá jako město, které se rychle industrializovalo, ale zároveň se zde vytvářely chudinské čtvrti. Pojmenování této brněnské kolonie tak mohlo reflektovat jistou míru beznaděje a těžkých životních podmínek, ale zároveň možná i určitou "exotiku" této chudinské oblasti, která se odlišovala od tradičního pohledu na běžné obytné čtvrti. Byl to způsob, jak zdůraznit, že daná oblast byla v kontrastu k pohodlnějším čtvrtím, které nabízely lepší podmínky pro život.

5. Znečištění a hygienické problémy:
   Kvůli špatné infrastruktuře a hygienickým podmínkám byla "Šanghaj" známa také z hlediska zdravotních problémů. Chudinské kolonie v této oblasti byly místem, kde byly zhoršené hygienické podmínky a přítomnost infekčních nemocí, což bylo běžné ve slumech.

Celkový kontext a přechod k dnešní podobě čtvrti:

V průběhu 20. století byla "Šanghaj" postupně zrušena a území bylo přetvořeno do obytné zástavby.
S rostoucí industrializací a rozvojem městské infrastruktury byly oblasti jako tato často odstraněny,
aby udělaly prostor pro moderní výstavbu, která byla lepší pro většinu obyvatel. V současnosti je Divišova čtvrť součástí širšího městského celku Brna, ale její historická minulost, včetně období, kdy byla označována jako "Šanghaj", je důležitým připomenutím sociálních problémů té doby.

Takže význam "Šanghaje" v Divišově čtvrti byl především spojen s chudinskou kolonii, která sloužila jako nouzové bydliště pro lidi zasažené sociálními a ekonomickými problémy, a její název odrážel těžké
a chaotické podmínky života v této oblasti.

Údolí sv. Antoníčka – kaple sv. Antonína, studánka

Za nejstaršího obyvatele Divišovy čtvrti bychom mohli s nadsázkou označit kartuziánského mnicha, který si po zrušení kláštera v Králově Poli v roce 1782 vybudoval malou poustevnu v místech, kde se dnes nachází kaple svatého Antonína, ochránce všech poutníků, pocestných a pomocníka v nouzi. 

Mnich zde trávil čas rozjímáním a modlitbami k svatému Antoníčkovi, ochránci všech poutníků, pocestných a pomocníka v nouzi. Jehoho obraz měl mnich ve skalním výklenku vedle poustevny. Pověst dále říká, že si ochočil laň, která mu poskytovala mléko k obživě. 

Časem se toto místo stalo místem poutním a blízký pramen byl považován za zázračný. Když v polovině 19. století vypukla v Brně morová epidemie, vydalo se sem velké procesí, aby si vyprosilo konec nemoci.
A svatý Antoníček modlitby asi vyslyšel, protože morová epidemie opravdu skončila.

Na počest této události zde nechal v roce 1849 zbudovat hrabě Lažanský malou bílou kapličku a vznikla tradice poutí ke kapličce. Ty se konaly vždy v neděli nejbližší k svátku sv. Antonína, t.j. 13. června, a trvaly až do poloviny 20. století. Pouť vedla přes místa nynější Divišovy čtvti, po tehdejší ulici Antonínské (nyní Trtílkové). Následně byla kolem poutní cesty vysazena lipová alej, jejíž zbytky jsou ještě patrné dodnes a která se v loňském roce začala obnovovat. Poutí se účastnilo velké množství lidí z širokého okolí. Díky krásné přírodě a vyjímečnému géniu loci, se místo stalo i častým cílem výletníků.

 V roce 1924 byla celá kaple přestavěna. Místo malé kapličky vznikla kaple větší, přibližně taková jakou ji známe teď. Dále byly vybudované lavičky, schodiště k horní cestě a k prameni a byl upraven prostor kolem "zázračného" pramene. Všechno z masivního kamene. Další opravy pak proběhli v letech 1972 a 1993, kdy byly také obnoveny každoroční poutě. Kaplička samotná, i stavba kolem pramene, je v současné době v dobrém stavu. Ne tak ale schodiště nad pramenem a pramen sám. Ten je už několik let téměř vyschlý. Jeho obnova je technicky možná a nemusela by být ani moc finančně náročná. Každopádně toto krásné a jediněčné místo určitě stojí za to, abychom ho uchovali i pro další generace. Ať už místo samotné, tak i odkaz sv. Antoníčka, který je aktuální už téměř 800 let, skromnost, střídmost, láska....

Podrobné informace najdete v knize na str. 17-35

Lom, štoly, kryty

Štoly v Divišově kolonii (známé také jako Divišova čtvrť nebo "Šanghaj") v Brně byly vybudovány během druhé světové války jako systém podzemních úkrytů. Šlo o nový projekt, který měl poskytnout ochranu obyvatelům před nálety. Plánované štoly měly čtvercový profil s průměrem asi 4 metrů a tvořily síť na sebe kolmých chodeb. Výstavba však nebyla dokončena a štoly zůstaly nedodělané.

Po válce byly vstupy do štol zavaleny, ale přístup je stále možný přes závaly. Dnes slouží tyto štoly jako zimoviště pro netopýry, což činí z tohoto místa biologicky významné stanoviště.

Podrobné informace najdete v knize na str. 50-53, 176-177

Cholerový (pruský) hřbitov z roku 1866

Bohužel nemáme žádné doklady o nálezech ostatků při stavebních úpravách Divišovy čtvrti v průběhu 20. století.
Až v roce 2005 byl odkryt při rekonstrukci kanalizace v Trtílkově ulici na parcele č. 689 hromadný hrob obětí cholery z roku 1866. Výkopem byl zasažen roh hrobové jámy, ze které byly při záchranném
archeologickém výzkumu prováděném společností Archaia Brno, o. p. s. (vedoucí výzkumu David Merta) vyzvednuty ostatky pěti jedinců uložené v anatomické poloze a shodně orientované hlavou k severu.

K daleko významnějšímu nálezu došlo v srpnu 2009, kdy bylo při bagrování základové
jámy na staveništi buddhistického duchovního centra (Domu Diamantové cesty) narušeno
hned několik hrobů z bývalého pruského cholerového hřbitova.
Tři hrobové jámy (č. 502, 503 a 504) byly značně narušeny stavebními pracemi a byly z nich vyzvednuty pozůstatky 6, 3 a 4 jedinců. Při severovýchodním okraji stavební jámy byl pouze částečně narušen hrob
(č. 501), který obsahoval minimálně tři vrstvy pohřbů. 

Vzhledem k tomu, že byl odkryt pouze okrajově, byl dokumentován jen v řezu. Téměř uprostřed stavební jámy byl však odkryt a prozkoumán kompletní hromadný hrob (č. 500) o rozměrech přibližně 2 × 2 m,
z něhož byly vyzvednuty ostatky 25 jedinců.

Výzkumem bylo prokázáno, že těla zemřelých byla do hrobových jam ukládána vedle sebe s převažující orientací SZ-JV a JV-SZ a to tak, že sousední pohřby měly vždy opačnou orientaci (vedle jedince orientovaného hlavou k jihovýchodu tedy ležel jedinec hlavou k severozápadu). V nohách nebo hlavách hrobů byl někdy umístěn jedinec orientovaný ve směru SV-JZ nebo JZ-SV.

Podrobné informace najdete v knize na str. 37-45

Liščí farma "Klondyke"

V malebném zákoutí lesa u rybníčků směrem k Soběšicím se ve třicátých letech rozkládalo téměř surrealistické podnikání pana Oujezdského. Choval tu na 500 lišek, přičemž 300 z nich mělo stříbrnou srst a zbývajících 200 bylo ryšavých, tedy klasika. Dá se říct, že šlo o liščí elitu, která by na přehlídkovém molu lesní fauny strčila do kapsy i kdejakého srnce.
Pan Oujezký, neúnavný farmář a vizionář, žil přímo na farmě se svou manželkou. Jestli milovala lišky stejně jako on, není jisté, ale to už nikdo nezistí.

V padesátých letech farma přešla pod národní podnik Kara. Bohužel ani plánované hospodářství nelze udržet liščí impérium nad vodou a začátkem šedesátých let farma definitivně zavřela svou bránu. Budova pak osiřela a tiše chátrala. Koncem osmdesátých let zkázu dokončil požár.

Dnes najdete v lese už jen fragmenty základů farmy, které tu stále připomínají dobu, kdy v těchto místech vládla liščí aristokracie.

Pokud kdokoliv má další historky či perličky o této legendární farmě, napište je – ať společně vytvoříme vzpomínky na "Liščí farmu Klondyke".